Kdy je tachograf povinný a kdy ne

Základní pravidlo podle nařízení 561/2006

Rozsah působnosti určuje článek 2 nařízení (ES) č. 561/2006. To se vztahuje na silniční dopravu zboží, kde největší povolená hmotnost vozidla včetně každého přípojného vozidla nebo návěsu je vyšší než 3,5 tuny, a na silniční dopravu osob vozidly zkonstruovanými nebo trvale upravenými pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče.

Pokud vozidlo spadá do některé z těchto kategorií, řidič podléhá pravidlům o dobách řízení a odpočinku a vozidlo musí být vybaveno tachografem. Pozor na to, že do hmotnosti se počítá i přívěs – lehčí vozidlo s přívěsem se přes limit dostane velmi snadno.

Co se mění od 1. července 2026

Od 1. července 2026 se okruh rozšiřuje: inteligentní tachograf druhé generace budou potřebovat i vozidla používaná k mezinárodní přepravě zboží, jejichž největší povolená hmotnost včetně přívěsu nebo návěsu přesahuje 2,5 tuny. Vyplývá to z nařízení (EU) 2020/1054, tedy z balíčku mobility I.

Za mezinárodní přepravu se považuje jízda, při které vozidlo překročí hranici mezi dvěma státy nebo provádí přepravu mezi dvěma státy EU. Vozidla jezdící výlučně vnitrostátně v rámci jednoho členského státu tachograf nadále mít nemusí.

Výjimky podle článku 3 a článku 13

Nařízení 561/2006 obsahuje dvě skupiny výjimek. Výjimky v článku 3 platí ve všech členských státech EU. Výjimky v článku 13 odst. 1 si každý členský stát uplatňuje dobrovolně, takže se země od země liší – seznam z jedné země tedy nelze automaticky přenášet na jízdy v jiném státě.

Pokud vozidlo splňuje podmínky některé výjimky, tachograf není potřeba instalovat a řidič nemusí používat kartu řidiče.

Nejčastější výjimka: přeprava pro vlastní potřebu

U dodávek bývá nejdůležitější výjimka podle článku 3 písm. ha). Týká se vozidel nad 2,5 tuny a nejvýše 3,5 tuny používaných k neobchodní přepravě zboží pro vlastní potřebu, pokud řízení vozidla není hlavní činností řidiče.

Podmínky je třeba splnit současně: přeprava se neuskutečňuje za poplatek ani úplatu, vozidlo veze zboží vlastního podniku a řízení není hlavní náplní práce řidiče – národní dopravní úřady jako orientační vodítko uvádějí méně než 30 % pracovní doby.

Typický příklad: řemeslník, který si dodávkou veze vlastní nářadí a materiál na zakázku v sousední zemi. Naopak dopravce, který veze zboží odběrateli za úplatu, do výjimky nespadá.

Když má vozidlo tachograf, ale jízda pod pravidla nespadá

Může nastat situace, že vozidlo tachografem vybaveno je, ale konkrétní jízda spadá pod výjimku nebo je čistě vnitrostátní. Tehdy musí řidič zapnout funkci „out of scope" (mimo rozsah), aby bylo ze záznamu zřejmé, že jízda nepodléhá pravidlům nařízení.

Bez tohoto označení může kontrola vyhodnotit záznam jako porušení – například jako překročení doby řízení, ačkoli k němu ve skutečnosti nedošlo.

Jak si ověřit, jestli se to týká vás

Postupujte ve třech krocích. Nejdřív zjistěte největší povolenou hmotnost vozidla včetně přívěsu. Potom si ujasněte, jestli jde o přepravu zboží za úplatu, nebo pro vlastní potřebu. Nakonec určete, jestli jezdíte přes hranice, nebo jen po domácím trhu.

Hraniční případy, zejména posouzení „hlavní činnosti" řidiče nebo uplatnění výjimek podle článku 13, si nechte potvrdit dopravním poradcem nebo na příslušném úřadě. Pokuty za nesprávné posouzení mohou být v některých zemích EU velmi vysoké.

Pro evidenci jízd pro daňové účely platí jiná pravidla než pro tachograf – tomu se věnujeme v samostatném článku o rozdílech mezi tachografem a knihou jízd.