Digitální vs. analogový tachograf – jaké jsou rozdíly

Jak funguje analogový tachograf

Analogový tachograf zapisuje jehlou na papírový kotouček, který se do přístroje vkládá na 24 hodin. Řidič si na něj před jízdou ručně napíše jméno, datum, místo začátku a stav tachometru.

Záznam vzniká mechanicky – tři stopy na kotoučku ukazují rychlost, ujetou vzdálenost a činnost řidiče. Přepínání mezi jízdou, jinou prací, pohotovostí a odpočinkem se dělá páčkou na přístroji.

Čtení takového záznamu je řemeslo. Kontrolor nebo dopravní technik musí kotouček vyhodnotit opticky, což je pomalé a ponechává prostor na výklad.

Jak funguje digitální tachograf

Digitální tachograf nahradil kotouček čipovou kartou řidiče. Řidič ji vloží do přístroje a všechno další se zaznamenává elektronicky – na kartu i do paměti vozidlové jednotky.

Údaje se později stahují do souborů DDD, které jsou digitálně podepsané. Právě podpis je zásadní rozdíl: dá se ověřit, že s obsahem nikdo nemanipuloval.

Záznam je zároveň úplnější. Kromě činností řidiče zařízení eviduje i události a poruchy – přerušení napájení, jízdu bez karty nebo pokus o manipulaci.

V čem je rozdíl prakticky

Důvěryhodnost. Papírový kotouček je fyzický předmět – dá se ztratit, poškodit, a jeho vyhodnocení závisí na čitelnosti stopy. Digitální podpis DDD souboru tuto diskusi uzavírá.

Pracnost. U analogového tachografu se sbírají a archivují kotoučky, jeden za každý den a řidiče. U digitálního se jednou za 28 dní stáhne karta a jednou za 90 dní jednotka.

Rozsah údajů. Digitální tachograf zaznamená věci, které kotouček zachytit neumí – například kdo na vozidle jezdil před vámi nebo že se někdo pokusil o zásah do zařízení.

Přesnost. Mechanický zápis má fyzikálně dané rozlišení. Elektronický záznam je přesnější a nezávisí na stavu jehly ani na tom, jak se kotouček uskladnil.

Kde se analogový tachograf ještě smí používat

Analogová zařízení z provozu nezmizela, ale jejich prostor se výrazně zúžil. V mezinárodní dopravě už nestačí – vozidla musela být do 31. prosince 2024 dovybavena inteligentním tachografem druhé generace.

Zůstává tedy hlavně vnitrostátní doprava se staršími vozidly, která hranice nepřekračují. Pokud takové vozidlo máte a jezdí výlučně doma, povinnost dovybavení se ho netýká.

Jakmile by však mělo vyrazit za hranici, situace se mění. Proto se vyplatí předem vědět, která vozidla ve flotile jsou „jen domácí" a která ne – improvizovat se to nedá.

Co to znamená pro archivaci

U analogového tachografu archivujete fyzické kotoučky. Musí být čitelné, uložené tak, aby se nepoškodily, a dohledatelné podle řidiče a data.

U digitálního archivujete DDD soubory. Uchovávají se nejméně dvanáct měsíců po zaznamenání a na žádost inspekčního úředníka musí být přístupné přímo nebo na dálku z prostor podniku – takže archiv na flashce v šuplíku tomuto požadavku neodpovídá.

Jedno pravidlo platí pro oba světy stejně: záznam se neupravuje. U kotoučku by to bylo vidět, u DDD souboru by to zničilo digitální podpis, který je celou jeho hodnotou.

A kde je v tom GPS

GPS monitoring je třetí, samostatná vrstva – a není náhradou ani jednoho z nich. GPS jednotka není schválené záznamové zařízení podle nařízení (EU) č. 165/2014, takže zákonný záznam dob řízení z ní udělat nelze.

Řeší ale to, co tachograf neřeší: knihu jízd pro daňové účely, polohu vozidel v reálném čase, náklady a plánování tras.

Firmy, které provozují vozidla pod nařízením 561/2006, proto zpravidla potřebují obojí – tachograf kvůli dopravním předpisům a GPS kvůli evidenci a provozu.